Vše začalo podmětem, zda nechci jít darovat krev. Už v minulosti jsem jednou byl a tak jsem neodmítl ani nyní, ale nějak z toho sešlo...

 

Nyní to bylo lehké, jen tak jsem si zašel na krevní oddělení, a zaregistroval jsem se. Cesta...

Nadešel den, já jsem byl nachystaný, zjistil si informace a poté jsem frčel autobusem. Vše probíhalo v pořádku a já měl radost, že nemusím jet domů bez dobrého pocitu, vše v pořádku, krev odebrána a já jsem se cítil v pohodě. Šel jsem na autobus a v tom si říkám, včera byla nabídka na výpomoc, říkám si těžké rozhodování. Ale představil jsem si možnosti, které jsou a já výzvu přijal.

Jel jsem do centra a přijal nabídku výpomoci. 

Říkám si, zajdu si na oběd a nějak to zvládnu... Ale co se nestalo chodím po Brně, křížem krážem a hledám nějaké místo pro oběd. Nějak jsem se nemohl rozhodnout, hlad jsem neměl  a tak jsem se rozhodl se utišit a zajít si do kostela, je přece slavnost. Mše zrovna končila a tak jsem zašel do druhého a chvílu jsem hovořil, nějaký čas naslouchal, a také se pomodlil. 

Nyní jsem vyrazil pomoci. Po odběru krve se doporučuje být v klidu, ale moje touha projít hory s vědomím, že to se mnou někde sekne, ale já ne... Jdu si na Petrov, :-) moje nadšení v tichosti stoupalo. Přece jen jsem se mohl rozhodnout jet domů, prožít kliné odpoledne...

Po jednotlivých schodech stoupám a po pravé straně vyhlížím sv. Cyrila a Metoděje. Vzpomínám...

Poté si říkám, jestli vyrazit na vrchol, jdu kolem vyhlídky, mírným krokem procházím kolem a v tom si říkám, ale to je dobrá výzva... :-) Chtěl jsem jít přes vrcholky hor a tak říkám to je ta nejlepší příležitost. Nechci pokoušet Boha, ani se nějak strhat, myslím si, že nejsem k sobě příliš přísný, ale toto. Tento den, tento okamžik. Otočil jsem se a bylo otevřeno. Vešel jsem a uvítala mě kaple. Tak si říkám teď už není cesty zpět. Jdu do toho! 

 

Uvědomoval jsem si každý krok, každý schod, sledoval jsem reakci mého srdce, které bylo v klidu. Nikdy jsem zde nebyl a nikdy jsem vývěsky nečetl, ale nyní jsem chápal, jak to musí být těžké nevědět zda to zvládnu. Nejlepší činnost, která mě napadla byla počítání schodů. Teď mě napadá proč jsem se nemodlil? Ale já se nebál, pomodlil jsem se u kaple a říkám zde jsem. Poznávát sám sebe. A znát své možnosti. Poznávat Boha, cesta...

 

V uších mi zněly slova : Narovnejte cestu Páně, ať hory se srovnají... A má duše byla naprosto klidná, šel jsem každý schod, nedíval jsem se nahoru a nedíval jsem se kolik jsem toho ušel. Moje cesta byl další schod. Zastavil jsem se vždy u každé vývěsky. A následně šel.

Pokud to dneska čtete znamená to, že je stále naděje, že když vyjdete nahoru tak u průchodu na druhou věž v místě očí, po pravé straně je červená stužka a na ní je pro jednoho z vás dárek, pokud chcete příjměte mou výzvu :-) 

 Nezapomenutelý pohled, otevření dveří a nádherný výhled, který dnes měl pro mě ohromnou cenu. Byla to výzva, kterou jsem přijal a šel. Vybízím vás přijímejte i z počátku nepřekonatelné výzvy :-)

Poté jsem mohl pomoci, tento čas byl pro mě velkým povzbuzením. 

Nádherným ukončením byla studentská mše na Petrově s panem Biskupem. Cesta... 

Vše mohlo být jinak, vše mohlo být úplně jinak, zvolil jsem, rozhodl jsem a šel. Náší svobodnou vůlí rozhodujeme, určujeme, kterým směrem se vydáme...