V minulosti jsem měl mnoho cest, které jsem cítil jako "Zde mám být", ale také jsem hledal cestu k přítelkyni, s kterou jsme měli dlouholetý vztah. Hledal jsem, ptal se stále a neustále hledal, "Bože, proč jsem tak nedůvěřivý?!", "Proč se nemohu otevřít více?", "Proč nejdu naplno?"

Dlouhé hodiny prosezené osamotě na lavičce, kde jsem v létě slýchaval cvrlikání cvrčků. Dlouhé přemýšlení nad tím zda to je má cesta, zda jsem neodbočil špatným směrem -- Uvědomuji si, že Ano a ne jednou. V naší zahradě, kde lavička je mojí oporou, po práci na zahradě, po nepochopení, po příjemných chvílích. Krásné západy slunce, které říkali, nevzdávej to! Nemohl jsem, stále jsem byl vztahem ubíjen a má víra v Boha stále dostávala zkoušky, které lítali ode zdi ke zdi... A já jsem se potácel ve vlastních prožitcích, myšlenkách i rozhodnutích... Motlitba, kterou jsem měl stále na prvním místě, i když jsem cítil, že jdu špatně, ale jak se rozhodnout na celý život a nestát pevně na zemi. 

 

Předávání víry, to je to o co jsem se celou dobu snažil, ale jak, když nemám ani tucha jak se to dělá. Má Víra byla zkoušena, moje vědomosti byly zkoušeny, ale Bůh mě vedl, mnohdy jsem neznal odpověď, někdy bylo ticho nejlepší odpovědí, kterou druhý potřeboval. Bůh řídí mé kroky, ale mnohdy já jsem tak zatvrzelý a jdu si po svým. Stále v myšlenkách lítalo, tak už se rozhodni! A chlap, který v jiných věcech je přímý, zde jako by necítil volání. Zde jako by něco chybělo, ale proč?, stále jsem si opakoval...

Já když něco necítím, že je to správné, tak to prostě a jednoduše nedělám, ale co dělat, když nepřichází, žádné náznaky, ani na jednu, ani na druhou stranu. Trápení a snaha se k něčemu dokopat to je to co je nejtěžší ve chvílích, kdy nevíte kterým směrem se dát.

Boží řízení a náznaky takové, že nevíte na čem stojíte. Zda se máte bát, zda jsou to konspirace, zda jsou to pouze náznaky. Ale co když... Chvíle kdy jsem se cítil tak blízko své poslední chvíle, kdy s dětmi se modlíte růženec, protože doufáte, že ste z toho venku. A jediný desátek, který vás napadne je "Který se pro nás krví potil".

To jsou ty chvíle, které mění Váš život od základu! Kde se díváte z té rozkodrcané stavby, cihly, které jsem stavil tak nemotorně, chyběla jim jak jiskra, tak správné natočení, v rozhodnutích. Díváte se z vrchu a máte pocit, že na základech víry, které Díky Bohu zůstaly pevné!, ztrácíte balanc. Najednou si uvědomíte, jestli máte stále dosti místa na pořádnou stavbu z velkých kvalitních cihel a řádné malty! 

 

Prožít vlastní pád a poté se snažit narovnat. Jsem nekonečně vděčný lidem, kteří pracují s mládeží. Lidem, kteří se věnují programu. Protože v těchto chvílích si uvědomíte. Zde mám být, v tuto chvíli a v tento okamžik a oddat se tomu okamžiku. Je důležité mít kam jít. Získat pocit bezpečí a hlavně přijetí -- bezpodmíněčné, nádherné, milé. Cítíte až do morků kostí, kde jsem ty leta byl! Být vděčný za drobnosti, které stále máte v paměti, za opravdu v jiných situacích přehlížené. Nyní jsou tak silné. Zda chcete povzbudit druhé, tvořte drobné skutky lásky, ale vytrvale.

Víte a poté, když cítíte, že na druhé straně tohoto našeho virtuálního světa internetu na vás možná někdo myslí, možná si čte co Vy píšete, tušíte, ale tajemství tak velké na to, abyste udělali krok, který něco pokazí. A naposled uděláte krok, vše odevzdáte Bohu a nedopadne to dle vašich představ. Kdyť jsem tento den odevzdal tak jak by mohl být dle mého, že? :-) 

Potřebu vysypat veškeré myšlenky na bílou plochu, která je naším jazykem, který dokážeme unést. Nechtít něco pokazit, ani uspěchat. Ale to ticho, které je tak dlouhé, ubíjející. Směřovat myšlenky jiným směrem se snažíte, ale jak udržet plamen pouze v kamnech? Jak ho udržet, když je tak silný? Jak nalézat směr, který je tou cestou, tou cestou druhého chytnout za srdce, na kterém vám tolik záleží. 

Tři dny, které při příjezdu domů, změnily mé vidění světa kolem mne! "K větší slávě Boží"

 

 

 

 

 

 Další den, nechávám se překvapit, co mi dnes Bůh řekne, každým okamžikem se snažím ptát, "Pane kde jsi? Proč Tě nevidím. Proč jsem hluchý, Pane ať vidím!" Jsou to maličkosti, ale nádherné načasování, kterými se Bůh projevuje. Říkáte si v pochybnostech, to načasování a souvislosti. To je On! Ať už po motlitbě, zažnou hlásit rozhlas. Ať je to setkání, které člověk něčekal, mluvit s cizím člověkem a říkat mu své zážitky se smíření s Pánem ve formě sv. Zpovědi. Nebo vzít si do kapsi jen ty věci, které Pán nenápadně proměňuje ve skutky Lásky, které mohu darovat...  Další šeptání, "Jdi na náměstí tam nalezneš co hledáš" -- a na náměstí vidíš člověka, který tě kdysi objal z tvého přístupu k němu. A daruje Ti vzpomínky, pohlazení po duši.